5. Volný trh

Evropská unie prezentuje tzv. jednotný trh jako největší vymoženost, kterou vytvořila. Jenomže jednotný trh není to samé, co volný trh. V devadesátých letech došlo k uzavření dohod o volném obchodu v rámci WTO, které vytvořily rámec potřebný pro spolupráci v mezinárodním měřítku. Proto mohou například automobilky při konstrukci vozu využívat komponent vyrobených v desítkách zemí. To je dostatečný rámec pro drtivou většinu států celého světa.

Proto si musíme položit otázku, proč potřebují evropské státy tak gigantickou regulaci a unifikaci? Desítky tisíc právních předpisů. Jednotný trh EU je největším trhem světa. V mnoha ohledech je to však trh uzavřený do sebe. Pro některé evropské firmy dokonce znamená omezení při pronikání na zahraniční trhy. Pro jiné firmy přílišná regulace znemožňuje uspět ve světové konkurenci. Pro téměř všechny sousední země EU, které tradičně obchodovaly s členy EU, znamená jednotný trh potíže, a někdy až nemožnost exportovat na evropský trh, což následně vede k destabilizaci politických poměrů v těchto zemích.

Musíme si položit otázku, zda relativně pomalý růst hraničící někdy se stagnací není příliš malým přínosem největšího světového trhu.

Často se uvádí, že bez výhod na společném trhu by jednotlivé státy měly velké problémy, jak jednotný trh napomáhá ekonomice. Jenomže srovnání je třeba provést s tím, jak by vypadala obchodní výměna mezi evropskými státy bez jednotného trhu, tedy bez evropských regulací. Možná by se ukázalo, že by v takovém případě pouze na základě pravidel WTO byla ekonomická spolupráce intenzivnější. Proč obchod mezi Austrálií a Kanadou nepotřebuje desetitisíce regulací a právních norem, zatímco ochod České republiky a Rakouska je potřebuje?