Mezinárodní konference Alternativy EU: Monetova EU skončí, není jiná cesta

07/06/201809/06/2018 adminKa

Ve čtvrtek 7. června 2018 v Praze pořádala politická skupina EFDD už druhou mezinárodní konferenci na téma Alternativy Evropské unie.

Řada lidí se shoduje, že Evropskou unii je potřeba „nějak reformovat“. Je však vůbec možné EU reformovat, nebo je všechno ztraceno a směřujeme nevyhnutelně k nedemokratickému autoritativnímu režimu? Má EU dobré základy, nebo se zhroutí jak domeček z karet? Je možné ještě v Evropě navázat čistě dobrovolnou spolupráci? Je vůbec reálné očistit naše životy od záplavy nařízení a regulací? Právě o tom na konferenci diskutovali: Jiří T. Payne, europoslanec EFDD (Svobodní), Petr Mach, ekonom, bývalý europoslanec EFDD (Svobodní), Petr Robejšek, politolog a publicista (Realisté) a Aymeric Chauprade, europoslanec EFDD (LFL). Co zajímavého např. řekli, najdete níže.

Petr Mach: Evropa je nemocná

Když jsem v r. 2014 kandidoval do Evropského parlamentu, říkal jsem, že se neodstěhuju do Bruselu, abych tam nechytl bruselózu. Zůstal jsem bydlet v Praze 5 a dodržoval základní hygienické návyky. Řadě poslanců, co tam sedí, se totiž bohužel stalo, že se po čase nakazí a přestanou zastupovat zájmy svých voličů. Věřím, že já jsem to nechytl. Jsem stále stejný Petr Mach, který naštván na Topolánka a ODS za jejich postoj k Lisabonské smlouvě založil v roce 2009 Svobodné.

Západní Evropa ztrácí dynamiku a růst. Šílená politika biopaliv ničí krajinu, lidem zdraví, řidičům motory, a pouze sune velké peníze těm, kdo na tom vydělávají. Škodí nám zrůdný systém dotací, které se často jmenují krásně, jako třeba „podpora venkova“. Eurozóna je v dluhové krizi. Jsme zavaleni celou řadou nesmyslných regulací. Výsledkem je ztráta růstu.

Jak říkal rakouský ekonom Friedrich August von Hayek: „Nejdůležitější změna, kterou kontrola ze strany státu činí, je změna psychologická“ – tj. jakési upadání rozumu a ostražitosti. Současná přepjatá politická korektnost, gender mánie ad. – to jsou projevy téže nemoci.

Česká republika přestala hlídat své hranice, protože vstoupila do Schengenu. Okrajové státy Schengenu také přestaly hlídat, protože předpokládaly, že kdo k nim přijde, stejně bude jít chtít dál. Podle mě je normální hranice hlídat. Uvedu příměr s přírodou – když stádo antilop přestane hlídkovat, jestli náhodou nejde lev, tak je ten lev potom sežere…

Svoboda jde ruku v ruce s odpovědností. Rozmáhá se multikulturalismu a falešný altruismus – a proč falešný? Ti, kdo hlásají otevřenost vůči migrantům, jim vlastně chtějí pomáhat na úkor druhých. Např. Merkelová je chce přesouvat do jiných zemí. Nebo tzv. neziskovky – ty jim chtějí „pomáhat“ za peníze jiných lidí… Takže dotyční ani nechtějí pomáhat konkrétním lidem (hodným uprchlíkům, ženě s dítětem, starcům… pomíjím, že na fotkách migrantů jsme takové ani neviděli). Důsledkem toho je vznik ghet, terorismus a beznaděj milionů lidí, kteří tam žijí. Multikulturalismus se už dnes učí ve školkách – nedaleko od nás to učí teprve tříleté děti! To jsou věci, které se šíří a mně dokumentují postupnou ztrátu rozumu.

Nejdůležitější poznání je, že ta nemoc je nakažlivá. Viz tzv. norské fondy, z nichž jsou financovány ty nejšílenější multikulturní projekty. Lidi ani nevědí, proč si něco najednou myslí jinak než dřív – např. o potřebě dotování toho či onoho.

Česká republika má naštěstí velké zbytky obrany schopnosti – nejsme v eurozóně, ignorujeme migrační kvóty, mluvíme o možnosti odejít z unie… Jaké jsou možnosti? Léčit zasažený orgán, tj. EU a její orgány. Termínem léčit mám na mysli vzít jim kompetenci něco odhlasovat a uvalit to na ostatní. Zlikvidovat schopnost orgánu, aby nakazoval ostatní státy.

Další možnost je karanténa = viz odchod jako Británie. Modelem je něco jako sametové rozdělení Československa, tzn., kdyby se povedlo přejít na model dobrovolné spolupráce svrchovaných suverénních států. Je šance, že v dalších zemích dopadnou volby jako v Maďarsku a Rakousku… Alternativy EU existují!

Jiří T. Payne: Našel jsem rychlou a elegantní cestu

Důvodů, proč se domnívat, že EU skončí, je mnoho, s Petrem Machem jsme jich sepsali několik v brožuře Alternativa EU: Jde to i jinak.

Namísto plurality se zavádí unifikace, namísto férové soutěže jsou tu dotace – pak ale vyhraje ten, který vyhrát neměl; s tím je spojný růst korupce = vyhraje ten nejhorší. Mizí suverenita – Evropa zahazuje to nejlepší, co sama vytvořila. Žijeme v nedemokratickém prostředí, kde občané nemají vliv, na to, co se děje. Je nejvyšší čas, abychom hledali jinou cestu.

Už dochází k jistému vývoji (viz změny v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Polsku) – říkalo se, že tam vyhrávají extrémističtí populisté, podobně ve Francii vznikají nové strany… Monetova EU skončí, není jiná cesta.

Jako politik musím hledat cestu, která je prospěšná pro lidi. 28 exitů po Británii je neschůdné – Monet vymyslel systém, z kterého nepůjde odejít. Proto pojďme vymyslet rychlou elegantní cestu – nikoliv rozvrat, ale kultivovanou změnu.

Myslím, že jsem tu cestu našel: Kdyby 25 členských států schválilo změnu v tom duchu, že nadřadí své zákony evropskému zákonodárství, tak tím končí veškeré evropské zákonodárství, soudní dvůr atd. – všechny regulace dál platí, ale jsou zcela dobrovolné, každý stát si sám zvolí, kterou regulaci zachová, a kterou ne. Tenhle proces může trvat několik let, ale je to schůdný proces a je to proveditelné, což je úžasná zpráva pro každého v Evropě – existuje cesta, jak se z toho dostat rychle, kultivovaně, jak si nechat dobré věci (např. program Erasmus nahradíme mezistátní smlouvou, na to není potřeba Evropský parlament) a zbavit se balastu.

Pak začne být Evropa znovu Evropou a vzorem pro všechny.

Petr Robejšek: Co jsou evropské hodnoty a proč je třeba je chránit?

Hodnoty nejsou nic přirozeného, jsou to lidské výmysly, pokusy vytvořit ostrovy pořádku v globálním chaosu. Hodnoty jsou vzácné orchideje, které přežijí pouze ve skleníku s pancéřovými skly! Potenciál obrany musí existovat.

Jsme svědky zrovnoprávnění menšin za cenu znerovnoprávnění většiny. Migrační vlna ohrožuje zachování evropských hodnot. Kolébka evropských hodnot Řecko je dnes blíže svému zániku než rozkvětu.

Evropské hodnoty jsou obtížně měřitelné a libovolně vykladatelné. Vlastní hodnoty zpochybňujeme i my sami. Politické a intelektuální vrstvy často zneužívají značku „evropské hodnoty“ – snaží se hlavně o to, aby mohly nerušeně vykonávat moc. A tato značka jim slouží jako marketingové krytí pro jejich poručníkování vůči společnosti.

Evropská integrace není evropská hodnota, nýbrž pouze představa o tom, jaký by mohl být jeden ze scénářů, co se bude v Evropě dít. Integrační proces nestačí k tomu, aby na našem kontinentu zabezpečil platnost a budoucnost evropských hodnot.

Aymeric Chauprade: Evropa jako velmoc neexistuje

EU nefunguje tak, jak by měla – tzn., aby byla silnější než každý jednotlivý stát. EU není schopná se osvobodit od francouzsko-německého základu. Francie a Německo se chovají, jakoby Evropa byly jen oni.

Ztrácíme svou identitu, v západních stáech Evropy se mění původní obyvatelstvo za migranty. Brusel vyzývá střední Evropu, aby akceptovala migranty. Proč by ale tyto státy měly dělat stejnou chybu, jakou už udělaly západní státy V roce 1989 se tyto národy osvobodily od komunistické totality, aby teď na sebe braly riziko islámské totality?

Musíme se dostat z falešných postulátů – zejména z těch, že politické rozdělení na státy je slabost. EU je důsledkem míru, ne jejím tvůrcem. Musíme se vrátit do Evropy národů s užší spoluprací mezi jednotlivými státy.

Diskuse o alternativách EU

Po jednotlivých vystoupeních se rozvinula bohatá diskuse, otázky mohli pokládat jak diváci přítomní přímo v sále, tak i přes internet. Diskutovalo se např.:

Jaká je reálná síla euroskeptických hlasů?

Jiří Payne: Jak jsem zmínil, dochází k jistému vývoji (viz změny v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Polsku) a volby do Evropského parlamentu v roce 2019 mohou přinést takový výsledek, že bychom ten náš záměr Alternativy mohli brzy uskutečnit.

Co je alternativou k EU?

Petr Mach: Pro nás je zásadní, aby mezi státy byl volný obchod. Alternativ je celá řada (jako vzor EFTA) a s jednou přišel právě Jiří Payne…

Jiří Payne: Do EFTA jsem jezdil v 90. letech, je to velmi sympatická organizace. Bál bych se, že kdyby 28 států vstoupilo do EFTA, tak ji zničí – všemi těmi regulacemi, které máme z EU.

Petr Robejšek: Moc záleží na tom, jestli dojde k řízené deregulaci (jak to pěkně popsal Jiří Payne), nebo to bude chaotický rozpad – pak šance podchytit to dobré budou klesat. Je důležité, aby se do Evropského parlamentu dostaly strany s takovými názory, a ne strany, které na vše odpovídají jen: „Více Evropy“.

Jiří Payne: Na podzim pozveme euroskeptiky z celé Evropy do Prahy. My to tady zahájíme a tu EU shodíme.