Nové základy pro spolupráci

Ukázali jsme, že Monnetův model evropské integrace v podobě atypického útvaru s obrovskou koncentrací moci bez demokratické zpětné vazby, bez rovnováhy moci a bez odpovědnosti vůči občanům a s velmi zdlouhavou schopností reagovat při rozhodování uvíznul v bezvýchodně slepé uličce. Férová svobodná soutěž jako jedna z nejlepších evropských tradic byla nahrazena lobbováním. Firmy mezi sebou nesoutěží cenou a kvalitou, ale v tom, nakolik dokážou ovlivnit celoevropské regulace, protože tím si zajistí výhody pro sebe, pro konkrétní osoby, pro skupiny osob nebo jiné subjekty, aniž by musely soutěžit s konkurencí. Jinými slovy, systém umožňuje, aby v soutěži nevyhrál ten nejlepší. Po letech bezohlednosti vůči občanům a voličům („víme, co je pro vás dobré“) se probouzejí nacionalistické tendence. Neomluvitelný demokratický deficit likviduje nejlepší demokratické hodnoty evropského dědictví. Systematické narušování integrity a suverenity členských států zpochybňuje samotné základy demokratického uspořádání.

Nechceme-li čekat, až se Evropská unie samovolně rozpadne, přičemž takový rozpad vůbec nemusí být sametový, je nutné rychle uvažovat o jiném, alternativním uspořádání.

Silná Evropa se musí vrátit k dobrým tradicím, na kterých po staletí spočívala. Síla nespočívá v koncentraci moci, ale v kvalitě základů, na kterých se staví. Evropa musí být pluralitní, otevřená, založená na dobrovolné spolupráci silných suverénních států, na rovnoprávnosti, na bezpečnostní rovnováze mezi státy, na demokratické kontrole ozbrojených sil, na alianční spolupráci se všemi ostatními demokratickými zeměmi, na rovnováze ústavní moci. Spolupráce mezi státy musí být dobrovolná.

Protože by násilná federalizace mohla vyvolat občanskou válku federalistů a konfederalistů, je třeba hledat řešení v transformaci dosavadní spolupráce podle několika principů, které můžeme docela dobře popsat.