18. Svobodná soutěž

Svobodná soutěž je základním principem ve svobodné společnosti i v přírodě. Podíváme-li se na větve stromu či listy květiny, najdeme soutěž i mezi částmi jednoho exempláře. Kdyby jedinec nerespektoval pravidla férové soutěže, nemohl by samozřejmě obstát ani v soutěži druhů.

Politický systém, který je schopen prostřednictvím zákonů a pravidel usměrnit individuální i kolektivní konflikty a střety tak, aby si lidé navzájem neubližovali, byl od Sokrata, Platona a Aristotela až po Hegela nazýván ‚občanskou společností‘. Je důležité všimnout si, že stát a jeho instituce jsou podmínkou existence občanské společnosti a její součástí číslo jedna. Zároveň se mělo za to, že střety ve společnosti se mají řešit veřejnou argumentací a racionálním dialogem směřujícím k nalezení pravdy.

Spravedlivá soutěž zahrnuje klasickou konkurenci při směně na trhu, jak se obvykle vnímá, ale ona zahrnuje i soutěž osobností, myšlenek a nápadů, iniciativ, představ a nakonec jistě i spolků a sdružení.

Spravedlivá soutěž znamená hrát čestně, fair play. Stejná pravidla platí pro všechny. Svobodná soutěž se zdá být ústředním principem přírody. Nejde jen o Darwinovo soupeření druhů, podívejme se na stébla trávy, jak navzájem soutěží o světlo a vodu. V tomto případě jde o soutěž jedinců téhož druhu. Avšak podíváme-li se na větve stromu či listy květiny, najdeme soutěž i mezi částmi jednoho exempláře. Kdyby jedinec nerespektoval sám ve svém rozhodování pravidla férové soutěže, nemohl by samozřejmě obstát ani v soutěži druhů.

Evropská unie deformuje svobodnou soutěž, uzavírá jednotný trh proti světové konkurenci, deformuje ceny jak přímou regulací, tak prostřednictvím dotací.