17. Unifikace

Pro stabilitu jakéhokoli systému je výhodné podporovat diverzitu. Snaží se o ni příroda (monokulturní lesy bývají velmi zranitelné), snaží se o ni každý rozumný hospodář, snaží se o ni podnikatelé, usilují o ni obchodníci.

Naopak autoritativní státy a totalitní systémy se pokoušejí o unifikaci. Je pro ně snadnější identifikovat jakoukoli deviaci a hned v zárodku ji likvidovat. Bezpečnostní riziko se od počátku jeví autoritativním režimům jako odchylka od unifikovaného profilu.

Unifikace není politický program, unifikace je projevem bezradnosti a zoufalství. Pokouší se vytvářet dojem cílevědomosti tím, že se staví proti přírodním zákonům.

Unifikace je projevem nedostatečné úcty k jedinečnosti, nedostatečné úcty k člověku. Posedlost unifikací ilustruje Antoine de Saint Exupéry na příkladu knihy. Aby byl v knize pořádek, měla by být všechna písmena v každé knize seřazena podle abecedy, píše v knize Citadela.

O sovětské snaze o unifikaci se vyprávělo: Na veletrhu představili sovětští vědci holicí automat určený například pro hotely, letiště a nádraží. Odborníci z jiných zemí se obdivně vyptávají: „To jste museli použít velice jemné senzory, aby strojek hladce oholil každého. Vždyť každý má přece jiný tvar brady.“ Sovětští vědci odvětili: „Jenom napoprvé.“

Opakem unifikace je úcta k člověku, úcta k místním tradicím, respekt k místním prioritám a podmínkám. Do značné míry by se dalo říci, že opakem unifikace je láska, schopnost vidět člověka takového, jaký je, nezaměňovat jej za číslo ve statistikách splňující průměrné parametry.