20. Schengen

Schengenský systém byl navržen pro prostředí studené války. Hlavní bezpečnostní riziko představovali agenti z východu, kteří překročili železnou oponu. V takovém prostředí bylo možné zjednodušit hraniční kontrolu, protože hranice byla zadrátovaná z východní strany a omezený počet rizikových osob se dal individuálně hlídat.

Schengenský systém vytvořil na vnější hranici EU součet všech rizik a migračních tlaků všech členských států. Některé státy jako Slovensko nebo Polsko ‚zadrátovaly‘ a opevnily vnější hranici pro ilegální přechod hranic skoro neprůchodně.

Jenomže svět se změnil, přes hranice EU cestuje mnohonásobně více osob, riziko nepředstavují jenom ti, kdo překračují hranice, riziko je již uvnitř.

Kvůli posčítání všech bezpečnostních rizik na každém místě Evropské unie dochází k radikálnímu omezování svobody občanů. Pochopitelně vzniká otázka, zda to je výhodný obchod.

Možná by pomohlo, kdyby se zóny volného pohybu nevytvářely na základě ideologických představ, ale na realistickém vyhodnocení bezpečnostních rizik jednotlivých států. Pravděpodobně by se ukázalo, že by mělo smysl, aby střední Evropa čelila společně rizikům přicházejícím z východu a například středomořské státy by společně řešily rizika přicházející z jihu. Při existenci strojově čitelných pasů by mohla existovat mezi jednotlivými zónami buď namátková, nebo velice automatizovaná jednoduchá kontrola.

Musíme počítat s tím, že migrace například v důsledku poptávky po ropě může uvést do pohybu celé národy, které byly již několikátou generaci zvyklé nepříliš pracovat. Buďme na to společně připraveni.