Co dělat

Bezesporu bude mnoho autorit tvrdit, že nemáme pravdu, když říkáme, že je EU ve slepé uličce. Budou tvrdit, že integrace je na dobré cestě, že není bezvýchodně odsouzena k rozpadu. Existuje jen jediný způsob, jak takové tvrzení dokázat: předložit řešení, jak neprodleně odstranit demokratický deficit, jak napravit špatně založené základy.

Měla by být řešením ještě větší centralizace? Měly by se další kompetence odevzdat na evropskou úroveň? Mělo by dojít k ještě větší unifikaci? Měly by se schválit ještě podrobnější regulace? Měla by být vytvořena ještě bystřejší byrokracie? Měly by být poskytovány ještě štědřejší dotace? Mělo by být vytvoření super-unifikované říše prosazeno násilně? To jsou návrhy reformy institucí, které slyšíme, které ale neřeší demokratický deficit.

Nepokoušíme se poškodit dosavadní spolupráci evropských států, poukazujeme na zřetelné chyby učiněné již na samotném počátku. Neodstranitelné chyby. Když postavíte dům na nepevných základech, zákonitě spadne. A pád domu může být hodně katastrofický. Chceme se vyhnout špatnému experimentu na živých lidech. Politik nemá právo experimentovat tam, kde teorie jasně říká, že experiment nemůže dobře dopadnout.

Podívejme se, jak dopadly dva pokusy o vytvoření novotvarů na mezinárodní scéně. Po první světové válce bylo vytvořeno Československo a Jugoslávie. V obou případech byly základy mnohem pevnější, ušlechtilejší a demokratičtější. Přes to se oba tyto útvary rozpadly. Podobný osud stihl i Sovětský svaz. Bylo by troufalé předpokládat, že projekt Evropské unie založený na nerespektování teorie federalismu a nerespektování principu rovnováhy a vzájemné kontroly moci může dopadnout jinak.

Tvůrci a podporovatelé stávajícího experimentu mohli a měli vědět, že staví špatné základy. Je možné, že doufali, že se jednoho dne podaří nějakým trikem změnit podivný experiment do podoby federalizace Evropy. Ovšem dosavadní zkušenosti ukazují, že v mnoha lidech experiment vzbudil principiální nedůvěru. Šíří se zásadní neochota svěřovat jakékoli další pravomoci do Bruselu. Zkušenosti s výkonem svěřené moci jsou nejsilnějším argumentem – zdiskreditovaly myšlenku federalizace na dlouhé období. Pokud nějací politikové tajně zamýšleli federalizovat Evropu, ale úmyslně založili svůj experiment na tom, že zamlčí své záměry, musí být jejich počínání považováno za veliký podvod.

Rozpad Evropské unie je nevyhnutelný, pokud na něj nebudeme připraveni, je jisté, že nebude sametový. Chceme opustit dráhu odstartovanou špatně promyšleným (nebo úmyslně zavádějícím) návrhem Jeana Monneta, která může vést k další celoevropské a celosvětové katastrofě: v zahnívání, v pokusech zachraňovat experiment dalšími regulacemi místo deregulace, v destruktivním rozpadu.

Pokud ale začneme včas uvažovat o solidní alternativě, nemusí být rozpad tak bolestivý ani destruktivní. Destruktivní rozpad Evropské unie by měl globální důsledky. Protože neexistuje scénář, jak dospět k demokratické podobě současného experimentu, je třeba hledat nejméně destruktivní scénář k uspořádání, které pokud možno zachová pozitivní prvky, ale postaví je na bezpečné a osvědčené základy mezivládní spolupráce. Je třeba vrátit se ke kořenům evropské demokracie, k tradičním hodnotám politického systému – k suverenitě, k rovnoprávnosti, k rovnováze a vzájemné kontrole politické moci, ke stabilitě právního řádu, ke svobodnému politickému rozhodování, k obnovení důstojnosti občana, který má mít reálnou možnost, jak ovlivňovat politické dění.

Určitě existuje více možností. Nebylo by obtížné sepisovat detaily jednotlivých alternativních projektů. Výhodou tohoto návrhu je to, že se jedná o návod k postupu, o algoritmus, který se dá použít jak pro situaci, kdy politické síly v členských státech dojdou k rozhodnutí změnit formu spolupráce, tak v situaci, že dojde k samovolnému rozkladu stávajícího modelu Jeana Monneta, a připravený postup může zabránit chaotickým a destruktivním důsledkům.

Nenavrhujeme konkrétní podobu budoucí evropské spolupráce, netvrdíme, že víme, co je pro občany které země dobré. Navrhujeme postup, algoritmus, proces, který umožňuje, aby se podle většinového přání občanů té které země postupně ustavila zdravá forma spolupráce.

Nicméně jednu zmínku musíme učinit. Jako alternativa k členství v EU byla mnohdy považována EFTA. Pokud některá země opustí EU, je myslitelné, že vstoupí do EFTA. Pokud se to bude týkat všech členských států EU, vedlo by to ke zničení dosavadní spolupráce EFTA, což zcela jistě není záměrem. Je pravděpodobné, že v budoucnosti může konvergovat EFTA a spolupráce států post-EU, ale pro nápravu fatálních selhání EU je nutné uvažovat o přechodném období, ve kterém si post-EU státy ujasní společný jmenovatel nové spolupráce a provedou potřebnou deregulaci. Protože deregulace bývá mnohem náročnější, než uzákonění nové legislativy, je třeba počítat s tím, že přechodné období může trvat nepřehlédnutelnou dobu.