6. Demokratický deficit a Rusko
Někdy zaznívá názor, že tak jako tak je nutné udržet stávající podobu evropské integrace, i když vlastně nefunguje, protože v opačném případě by samostatné evropské státy schramstnulo Rusko.
Je to přesně naopak. Zaprvé, evropský demokratický deficit napomáhá ruskému režimu obhájit demokratická selhání před vlastními občany. Dokonce při určitém srovnání podle ústavního práva by mohl někdo tvrdit, že ruský politický systém je alespoň podle Ústavy demokratičtější než Evropská unie. Kdyby neexistoval demokratický deficit v Evropské unii, bylo by mnohem obtížnější udržet ruské občany v loajální poslušnosti.
Za druhé, ruská politika si přece nemůže přát nic lepšího, než nefungující Evropskou unii ve stávající podobě. Když nastane problém, jako například když Rusko okupuje Krym[1], sejde se za několik měsíců summit EU, který konstatuje, že máme problém. Zadá zpracování nějakých opatření a reakcí na nastalou situaci a za několik dalších měsíců při velkém štěstí může další summit připravená opatření schválit. O něco pravděpodobnější však je, že bude třeba některé části dopracovat nebo upravit a ke schválení dojde s ještě větším zpožděním. To je pro Rusko dostatek času, aby se už nedalo nic dělat. To za časů demokratičtějších poměrů za studené války by razantní reakce přišla během několika hodin.
Rovněž tak nasadit agenta tajných služeb do úřadu německého kancléře, jako tomu bylo v případě Güntera Guillauma nasazeného u Willyho Brandta v sedmdesátých letech, to je extrémně složitá, nákladná a riskantní operace. Oproti tomu zaplatit lobbyistickou akci v bruselských strukturách je bez rizika, je to prosté, je to rychlé, je to efektivní a nesrovnatelně levnější.
Kdybychom se opravdu chtěli rozhodně postavit proti nedemokratickým praktikám v Rusku, bylo by nejlepší okamžitě se zbavit demokratického deficitu v EU. Za stávajících poměrů Evropská unie znevěrohodňuje demokratické uspořádání v celém světě.
[1] Komunisté sice tvrdí, že anexe Krymu proběhla na základě referenda. Ovšem nelze brát vážně referendum konané pod patronátem zelených mužíčků, ze kterých se po čase vyklubali ruští vojáci speciálních sil a kteří za to byli dokonce veřejně vyznamenáni. Pokud Rusko nebo kdokoli jiný uvažuje o změně hranic či konání plebiscitu o osamostatnění nějakého území, existují legální a legitimní způsoby, jak o tom jednat a jak to uskutečnit. Jakkoli mohla být ruská představa o tom, že Krym má historicky i národnostně patřit k Rusku, oprávněná, způsob, jak toho Rusko dosáhlo, je neomluvitelnou územní agresí a porušením suverenity Ukrajiny. Fakt, že k agresi došlo, je do značné míry způsoben impotencí Evropské unie jakkoli včas reagovat.