15. Solidarita
Jedním z nejzneužívanějších pojmů v politice je slovo solidarita. Slovo pochází z latinského ‚solidus‘, což znamená pevný, solidní. Toto slovo například používali římští legionáři, kteří v zájmu pevnosti celé legie vyzývali slabší kolegy, aby byli solidární, aby více trénovali, aby se více snažili, zkrátka aby přidali.
V právní oblasti se úsloví ‚in solidum‘ používalo pro označení odpovědnosti korporativní právnické osoby navenek, pokud členové korporace ručí za její závazky svým jměním.
Jenomže falešné slovo solidarita se používá v různých, dokonce navzájem si protiřečících významech. Za solidaritu se považuje povinnost aktivních ekonomicky úspěšných odvádět vysoké daně. Za solidaritu se považuje povinnost přijímat přistěhovalce, kteří dost možná chtěli něco úplně jiného nebo někam jinam, protože státy, které se zavázaly vykonávat ochranu hranic, neplní své povinnosti. Srovnejme, že například Slovensko investovalo do ochrany vnější hranice Unie obrovské prostředky, a dnes je možné považovat slovensko‑ukrajinskou hranici za vzor, jak by měla ochrana hranic vypadat. Ale v rámci solidarity by mělo Slovensko nést odpovědnost za důsledky toho, že jiné státy svou hranici takto nechrání. Takto vynucovaná ‚solidarita‘ nejenom že je nespravedlivá, ale dala by se označit za bezpráví. Přímořské státy profitují z toho, že mají moře, mají výhodnější podmínky pro dopravu, mají mořský rybolov, profitují z turistiky a tyto benefity se v rámci solidarity nesdílejí. Naproti tomu když ochrana vnější hranice na Slovensku znemožnila východním mafiím překračovat ilegálně hranici, profitují na tom všichni, ale náklady nese pouze Slovensko.
Od pradávna považuje evropská civilizace za žádoucí a úctyhodný jiný pojem – charita. Pochází také z latinského slova – ‚caritas‘, což znamená vzácnost, přeneseně to, že někdo považuje druhého člověka za vzácného. Tímto slovem se obvykle překládá řecké slovo ‚agapé‘, milosrdná láska k bližnímu. Charita znamená, že konkrétní člověk je dotčen utrpením či špatnou situací jiného člověka, zachová se lidsky a prostě svému bližnímu pomůže. Nový zákon k tomu dokonce dodává, že pravice při tom nemá vědět, co dělá levice[1]. Dobré skutky nemá vykonávat stát za veřejné peníze, dobré skutky má milosrdně konat každý ze svých vlastních peněz. Dobrý skutek vždycky byl a má zůstat soukromoprávní záležitostí. Veřejnoprávní dobrý skutek – nazývaný dotace – je popřením principu rovnosti, je vždy diskriminační.
Slovo solidarita se často používá v politice tak, jako by to bylo to samé co charita. Jenomže rozdíl je zásadní: dobrý skutek každého člověka, milosrdenství, a dokonce i každá sousedská pomoc, zušlechťuje lidství, rozvíjí humanitu a přispívá k všeobecné spáse. Oproti tomu neosobní přerozdělování prostředků státem či Unií, leckdy označované za solidaritu, naopak zatvrzuje srdce a okrádá občany o tyto základní lidské hodnoty. Používání slova solidarita tak profituje na úctyhodnosti charity a na druhou stranu obsah pojmu charita je slovem solidarita tunelován. Charita zušlechťuje, solidarita zubožuje, demoralizuje a může vzbuzovat vzdor.
Ještě je nutno zmínit jeden rozdíl. Je snadné založit nějaký program na systému „od každého vyberu příspěvek a potom obdaruji vybraného jedince či skupinu“. To dokáže ve skutečnosti každý a rozdíly budou jenom v tom, jak to kdo dokáže dělat úsporně.
Dokonce se mluví o povinné solidaritě či o solidaritě vymáhané prostřednictvím sankcí. V takovém případě už slouží pojem solidarita jen jako maskovací kulisa pro totalizující tendence.
Charita je pravým opakem solidarity – tam, kde není žádný společný fond, tam kde není žádný vynucovaný příspěvek, tam kde však je člověk člověkem, tam i bez pomoci státu lidé dovedou sdílet dobré i zlé, aniž by to někdo musel organizovat a či vynucovat. Zatímco solidarita vždycky něco stojí a musíme se ptát, jaký prospěch získáváme z jaké investice za jakou cenu, zatímco u solidarity musím vždycky hlídat, zda někdo systému nezneužívá, v charitě si nese riziko špatné volby dobrodinec sám. Podstatou charity je osobní oběť. Nikdo nemůže dárci vyčítat, jak naložil se svými prostředky. Pravděpodobně by bylo možné dokázat, že i z hlediska státu je výhodné ponechat co největší prostor charitě namísto solidarity, protože charita je nesrovnatelně efektivnější. A ještě k tomu humánnější.
[1] Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Mt 6.3-4. Zneužíváním slova solidarita si chce stát přivlastnit blahoslavenství charity.